Omlouvám se všem, kteří mají o mě vyšší mínění a kteří očekávají, že když na tomto světě trávim už šestnáctou zimu, nebudu se tady nadšeně rozplývat o tom, jak dneska padaly vločky. ;-)
Zklamu vás...
To, že sněži, jsem zmerčila už při fyzice, zrovna jsme velice vyčerpávajícím způsobem odvozovali cosi na téma jak spočítat úhlovou rychlost, když máme k dispozici tenhle blaf, tamten blaf a onen blaf... chudák Nechvoš vynaložil tolik úsilí a obrátil hlavu k oknu aby se zklamáním zjistíl, že vlastně prší a jen tu a tam se objeví vločka....
Ovšem když jsme opouštěli ústav, už padal snížek bilý, žadný mokrý kapky, ale mokrej sníh! :-).... no prostě vločky. Chápu, asi nezdílíte mé nadšení, ale to prostě nejde, já si nemůžu pomoct, já bych jednoduše léto vynechala, jak já chci lyžovat...
V tomhle jsem jak dítě těšící se na Ježíška. Hooray! Zima je tu! (teda teď zrovna zase prší, takže to tak slavný nebude, ale určitě JE tu, loni se na mě Zima sprostě vykašlala, na lyže jsem se vůbec nedostala, oúúú...)
Takže Zimo! Prosím neopouštěj mě.... děkuju, mam tě ráda :-*