Zdravim. Zdravim se. Uzdravim se. Možná uzdravim se. Neuzdravim se. Zdravim Vás.
A hlavně melu žvásty. :P
Nevim, proč ten blog vůbec udržuju při životě. Je tady sám, chudák, nikdo na něj nemá čas a on je hrozně osamělej. Je tady sám ve svym černooranžovym světě a teskní.
Pravda, personifikace je na hovno. Chtělo by to ránu z milosti. Možná ho doženu k sebevraždě.
Už cítim výčitky svědomí. Slyšim je, už se blíží....
Ťuky ťuk. Derou se mi do hlavy. Ťuky ťuk. Jsou neodbytný. Ťuky ťuk. Ještě chvilku a maj mě. Ťuky ťuk. Ale já se nedam!!
Jsem svině. A proto Vás opouštím a jdu bojovat s výčitkama. Slibovala jsem tomuto blogu věrnost. Nemá jí. Nezaslouží si nezájem, ale já o něm rozhoduju.
Vydírá mě prosřednictvím výčiek svědomí, a to od něj neni hezký. Jak by řekla Terka - je to hajzlík.
Ťuky ťuk. Ťuky ťuk. Ťuky ťuk. Ťuky ťuk......