...vlastně by tam patřil spíš otazník. A taky by tam asi mělo být "I" a ne "you". A taky bych se v tom asi měla přestat rejpat, když už jsem si ten nadpis napsala.
Člověk se začte do článku na jednom nejmenovaném blogu jedné nejmenované osoby kterou zná z jednoho nejmenovaného místa nejmenovaný čas. Ten čas je dlouhý. A tu osobu už taky dlouho neviděl.
...V tom článku se dozví věci, které zná zku*veně moc dobře. A zároveň se dozví, že je to vlastně fajn, vědět, že někdo je na tom stejně, jako vy.
A pak tomu blbcovi dojde, že ta osoba úplně stejně jako vy nesnáší, když mu někdo dá najevo, že je stejný. Ješinost se tomu myslim říká.
Při větách typu "To je ve tvém věku normální, to přejde.", "Tím si prošli všichni", "A víš, že na tom jsem stejně?" se ve člověku i osobě začne probouzet onen oběma známý stav choleričnosti. Praštit, zařvat, utéct. Člověk potom neví, co dřív.
Jedna část člověka chce být s osobou, a pak mu dojde, že to nemá smysl. Osoba je daleko, člověk je daleko. Osoba si žije svuj život, člověk si žije svuj život.
Tak to má být a tak je to. A člověk by si měl přestat hrát na EMAře.