Je velmi pozdě večer.
Ne.
Velmi brzy ráno.
Kočka honí malou plyšovou myš a já se probírám články dávno zveřejněnými, za sebou vyčerpávající rozhovor, a říkám si, že je vlastně docela škoda psaní tolik zanedbávat. Ať už to na papíře nebo to vyťukávané prsty do klávesnice.
Sama sebe se ptám, proč tu sedím, takhle před druhou ráno, neodlepim se od židle a nepřekulim do postele. Měla bych ještě svá očka černě na víčkách zbavit.
Myšlenky si hledají cestu na povrch. Bohužel budou - tak jak je to obvyklé - velice přísně zcenzurovány a vznikne kostra onoho původního, které nikdo neporozumí.
Potřebovala bych volnost a cíl.
Potřebovala bych si utřídit co chci a koho chci. Tvrdá eliminace učinila mě samotářem. Samotářem, kterého opouštějí i ti, kterí donedávna zůstávali. Teď se spolknutou návnadou čvachtající jim v břiše slepě následují další osobnost, které se upsali.
A vám zůstává jen přemýšlet nad tím, co je pro ně menším zlem. Přesto toho nenecháváte. Přemýšlíte, pokoušíte se přijít na to, co děláte špatně. Kde se stala chyba a jak ji napravit.
V nové košili a starých blond vlasech, se zeleně orámovanými očimi a černou čapkou ve vlasech chystáte se obalamutit svět.
O přetvářku více či méně. Na tom v dnešním světe nesejde.
Ona dává ostatním příležitost, aby pochopili. Na chvilku odloupli onu slupku a přesvědčili se na vlastní oči, že to vevnitř není skrz naskrz prohnilé.
Na efekt čeká. Stane se vůbec něco? Ono nejde to opradu hned.
Přesto splnil se jí nedávno sen a ona naopak nakoukla pod pokličku v jiné kuchyni. Poznala tvory, kteří zrazují daleko méně. A ona se bojí, že by se mohlo něco fatálně pokazit. Není možné, aby zrovna jí se ve skutečnost změnily ty vybájené dětské představy.
Ještě elfové chybí tu. A pár vyslanců říše skřítků. Nějaká dobrá duše, která poradí, pohladí a ujistí, že všechno bude v pořádku. Pak taky divoký a nespoutaný drak, abychom to neměli tak lehké. Abychom se měli čeho bát a co obdivovat. Na závěr trošku toho brnění, rytířské šlechetnosti a bujných ořů.
Pak Vám, tvorové, uvěřím, že to, co se děje kolem mě, není jen sen.
Teď zpátky do reality. Odlíčit unavené oteklé oči. Shrnout deku na neúhlednou hromádku a doufat, že se dlouho neprobudím.
Tak ted dobou noc stýčku Fido